Bylo nebylo, v malé vesnici, která se nacházela mezi zvlněnými kopci a vysokými horami, žila zvědavá a dobrodružná dívka jménem Maya. Maye bylo sedm let, měla jasné hnědé oči, které se vždy zdály být plné úžasu a vzrušení. Milovala prozkoumávání lesů poblíž své vesnice, šplhání na stromy a představovala si, že je odvážnou objevitelkou, která objevuje skryté země a poklady.
Maya žila se svými rodiči a malým bratrem Leem v útulné chaloupce. Každou noc jí rodiče vyprávěli příběhy o dávných královstvích, kouzelných bytostech a odvážných dobrodruzích, kteří se vydávali na vzrušující výpravy. Ale z všech příběhů byl jeden, který Maya milovala nejvíce příběh o Ztraceném pokladu Evergreen Forest.
Podle legendy dávno, moudrý král skryl poklad hluboko v Evergreen Forest. Říkalo se, že poklad je cennější než zlato a kouzelnější než cokoliv, co kdo kdy viděl. Ale v průběhu času byl poklad zapomenut a nikdo nevěděl, kde je skryt. Někteří lidé říkali, že je to jen legenda, ale Maya věřila, že je to skutečné.
Jedno jasné letní ráno se Maya rozhodla, že je čas najít Ztracený poklad sama. "Dneska jdu na dobrodružství!" oznámila Maya své rodině, když si balila batoh s vodou, svačinkami a malou mapou lesa.
"Buď opatrná, Mayi," řekla její matka s úsměvem. "A neběž příliš daleko. Evergreen Forest je velký a snadno se ztratíš."
"Budu opatrná, slibuji!" řekla Maya a rychle objala matku, než se vydala na cestu s mapou v ruce.
Evergreen Forest byl jen krátkou procházkou od vesnice. Maya už některé části lesu prozkoumala, ale dnes měla pocit, že je něco jinak. Ptáci zpívali hlasitěji, stromy se houpaly, jako by si šeptaly tajemství, a cesta vpřed vypadala tajemněji než kdy jindy. Mayino srdce bušilo vzrušením. Toto mělo být její největší dobrodružství!
Když se vydala hlouběji do lesa, Maya následovala mapu, kterou si vykreslila z vlastní fantazie. Les byl hustý s vysokými stromy, jejichž větve tvořily klenbu, která propouštěla jen malé skvrny slunečního světla. Vzduch voněl svěže a zvuk šustících listů naplnil vzduch.
Po chvíli chůze Maya dorazila na malou mýtinu. Uprostřed mýtiny si všimla velkého kamene pokrytého mechem s podivnými symboly vyrytými do něj.
"To je divné," řekla Maya sama pro sebe. "Nikdy jsem ten kámen neviděla."
Přistoupila k kameni a prsty přejela přes vyrytiny. Symboly vypadaly starobylé, jako by tam byly ponechány mnoho, mnoho let zpátky. Mohl by to být klíč k Ztracenému pokladu?
Právě když Maya přemýšlela, co by symboly mohly znamenat, uslyšela za sebou jemný hlas.
"Ahoj, cestovateli. Co tě dnes přivádí do Evergreen Forest?"
Maya se otočila a uviděla malou, zářící postavu stojící na okraji mýtiny. Byla to víla! Víla měla jemná křídla, která se leskla jako diamanty, a její maličká tvář byla laskavá a plná zvědavosti.
"Jmenuji se Maya," řekla dívka, její srdce bušilo vzrušením. "Hledám Ztracený poklad Evergreen Forest. Víš, kde je?"
Vílině oči se zaleskly. "Ah, Ztracený poklad! Mnozí ho hledali, ale nikdo ho ještě nenašel. Ale věřím, že ty bys mohla být ta, kdo ho objeví, Mayi."
"Ráda bych ho našla!" zvolala Maya. "Můžeš mi pomoci?"
Víla přikývla a mávala křídly. "Povedu tě, ale před námi jsou výzvy. Aby ses dostala k pokladu, musíš dokázat, že jsi odvážná, chytrá a laskavá."
Mayině oči se rozzářily. "Jsem připravená na výzvu!"
"Velmi dobře," řekla víla. "Následuj mě."
Víla vedla Mayu hlouběji do lesa, kde stromy rostly ještě výš a cesta se stávala klikatější a užší. Šly chvíli, dokud nedorazily k úpatí velkého kopce. Na vrcholu kopce stál obrovský strom, jehož větve se táhly vysoko k nebi.
"První výzva leží na vrcholu kopce," řekla víla. "Tam se setkáš se Strážcem lesa. Aby ses mohla posunout dál, musíš vyřešit jeho hádanku."
Maya přikývla, odhodlaná uspět. Vylezla na kopec, nohy ji bolely z příkrého svahu, ale nevzdávala se. Když dorazila na vrchol, našla moudrou sovičku sedící na větvi obrovského stromu. Sova měla velké zlaté oči, které se zdály vidět všechno.
"Vítej, mladá cestovatelko," řekla sova hlubokým hlasem. "Jsem Strážce lesa. Pokud chceš pokračovat ve své cestě, musíš odpovědět na mou hádanku. Jsi připravená?"
Maya se zhluboka nadechla a přikývla. "Jsem připravená."
Sova tiše houkla, než položila hádanku. "Mluvím bez úst a slyším bez uší. Nemám tělo, ale ožívám s větrem. Co jsem?"
Maya přemýšlela, opakujíc hádanku v mysli. Mluvit bez úst? Slyšet bez uší? Co by to mohlo být?
Po chvilce se usmála, když jí odpověď napadla. "Echo! Mluvíš o ohlasu!"
Strážce lesa houkl na znamení schválení. "Dobře, Mayi. Dokázala jsi, že jsi chytrá. Můžeš projít."
S požehnáním sovy pokračovala Maya ve své cestě, cítíc se hrdá na to, že vyřešila hádanku. Víla se vedle ní vznášela s úsměvem.
"Splnila jsi první výzvu," řekla víla. "Nyní je tu druhá výzva. Musíš prokázat laskavost k bytosti v nouzi."
Pokračovaly v chůzi lesem, dokud nedorazily k malému potoku. Na břehu potoka seděl malý koloušek, jehož noha byla uvězněna v spleti vinic. Koloušek vypadal vystrašeně a bezmocně, jeho velké hnědé oči byly plné starostí.
"Ach ne!" zafuněla Maya, spěchajíc ke kolouškovi. "Neboj se, maličký. Pomohu ti."
Opatrně Maya uvolnila vinné révy z kolouškovy nohy, přičemž dávala pozor, aby ho nezranila. Jakmile byl koloušek volný, postavil se a otřel se o Mayinu ruku, vděčný za její laskavost.
"Teď jsi v bezpečí," řekla Maya jemně, hladíce kolouška po hlavě.
Víla se usmála. "Prokázala jsi laskavost, Mayi. Dokazuješ, že jsi hodná dobrodružkyně."
Maya se pyšně usmála, když pokračovaly dál. Brzy dorazily k vchodu do temné jeskyně. Víla letěla vpřed, její záře osvětlující cestu.
"Ztracený poklad je uvnitř jeskyně," řekla víla. "Ale poslední výzva je před námi. Musíš být odvážná, protože jeskyně je plná stínů. Některé se tě pokusí oklamat, ale pamatuj, že ti nemohou ublížit, pokud zůstaneš silná."
Mayino srdce bušilo, ale zhluboka se nadechla a vstoupila do jeskyně. Vzduch uvnitř byl chladný a vlhký a podivné stíny blikotaly na stěnách. Jak se dostávala hlouběji do jeskyně, slyšela kolem sebe šepoty.
"Vrať se," šeptaly stíny. "Nikdy nenajdeš poklad."
Ale Maya se nebála. "Nevzdám se," řekla pevně. "Jsem odvážná a najdu poklad."
Šepoty se ztišily, jak Maya pokračovala, její odhodlání bylo silnější než kdy jindy. Konečně, na samém konci jeskyně, to uviděla malou, zářící truhlu sedící na kamenném podstavci. Ztracený poklad!
Maya běžela k truhle a opatrně ji otevřela. Uvnitř našla krásnou zlatou korunu posetou třpytivými drahokamy. Ale bylo tu něco ještě zvláštnějšího než koruna malý, zářící kámen ve tvaru srdce. Kámen pulzoval teplým, kouzelným světlem a Maya věděla, že to je skutečný poklad.
"Našla jsi ho!" zvolala víla, když vletěla do jeskyně. "Kámen ve tvaru srdce je zdrojem magie lesa. S ním bude les vzkvétat po generace a ty, Mayi, jsi prokázala, že jsi pravá dobrodružkyně."
Maya se usmála, držíc poklad v rukou. Dokončila výzvy, prokázala odvahu, chytrost a laskavost a našla Ztracený poklad Evergreen Forest. Byl kouzelnější, než si kdy představovala.
Když se vracely zpět lesem, víla poděkovala Mayi za její odvahu. "Obnovila jsi kouzlo lesa a vždy budeš pamatována jako hrdinka, která našla Ztracený poklad."
Když se Maya vrátila domů, její rodina na ni čekala. "Jaké bylo tvé dobrodružství?" zeptala se její matka s úsměvem.
"Bylo úžasné!" řekla Maya, její oči se leskly. "Našla jsem Ztracený poklad!"
A od toho dne Maya věděla, že pokud si bude věřit a zůstane laskavá a odvážná, vždy budou čekat další dobrodružství.
Konec.
