Bylo nebylo, v daleké zemi, ukryté mezi vysokými horami a třpytícími se jezery, bylo magické království zvané Dreamhaven. Dreamhaven nebylo obyčejné království. Bylo to místo, kde hvězdy na noční obloze šuškaly příběhy, řeky zpívaly ukolébavky a každý strom měl v kořenech kousek magie. Nejúžasnější věcí na Dreamhaven však bylo, že bylo řízeno sny.
V tomto království bylo speciální místo zvané Palác snů, kde žila Královna snů. Královna snů měla kouzelnou korunu, která jí umožňovala vytvářet sny pro každého člověka v zemi. Mohla vytvářet sny o létání na oblacích, tanci s motýli nebo objevování tajných lesů plných pokladů. Ale v Dreamhaven byla jedna pravidlo špatné sny nebyly povoleny. Královna se postarala o to, aby každý sen byl naplněn štěstím, dobrodružstvím a zázrakem.
V malé vesnici na okraji Dreamhaven žila malá dívka jménem Lila. Lila byla šestiletá, měla kudrnaté černé vlasy a třpytivé hnědé oči, které se vždy zdály zářit, kdykoli se usmála. Byla ve vesnici známá svou laskavostí, vždy pomáhala ostatním a sdílela své hračky s přáteli. Lila milovala čas před spaním, protože to byla doba, kdy mohla snít. Ráda snila o létání přes hory, plavání s mořskými pannami a hraní s kouzelnými bytostmi.
Jedné noci se však stalo něco podivného. Lila měla noční můru.
Ve svém snu se obloha ztemnila a hvězdy zmizely. Krásné květiny Dreamhaven uvadly a řeky přestaly zpívat. Místo přátelských zvířat byl les plný zastíněných postav, které šeptaly strašidelné věci. Lila se probudila s leknutím, její srdce bušilo. Nikdy předtím neměla špatný sen a nechápala, proč se to stalo.
Další ráno se Lila rozhodla jít do Paláce snů, aby promluvila s Královnou snů. "Možná mi může pomoci pochopit, proč jsem měla špatný sen," pomyslela si Lila.
Rozhodnuta, sbalila si malou tašku s nějakými občerstvením a vodou, dala svým rodičům pusu na rozloučenou a vydala se na cestu do Paláce snů. Cesta k paláci byla dlouhá, ale Lila se nebála. Vyrůstala v magickém světě Dreamhaven, kde bylo možné všechno, pokud tomu věřil.
Jak Lila kráčela kouzelným lesem, slyšela, jak se listy nad její hlavou šustí. Podívala se nahoru a uviděla malého zářícího ptáčka, který letěl dolů k ní. Ptáček měl peří, které se třpytilo jako měsíc, a jeho malé oči zářily jako hvězdy.
Astra naklonila hlavu. „Špatný sen, říkáš? To je v Dreamhaven neobvyklé. Možná ti mohu pomoci na tvé cestě. Cesta k paláci může být záludná.“
Lila se vděčně usmála. „Děkuji, Astro. Mohla bych mít přítele.“
Společně pokračovali Lila a Astra lesem. Stromy kolem nich zářily jemným světlem a vzduch voněl sladce, jako honeysuckle. Lila se cítila útěšně díky kráse lesa, ale nemohla se zbavit starosti ve svém srdci. Proč měla špatný sen? Je něco špatně s magií Dreamhaven?
Jak šli, narazili na malý potok, který se třpytil na slunci. U potoka seděl králík s kožichem bílým jako sníh. Králík se na Lilu a Astru podíval širokýma, zvědavýma očima.
Lila si klekla vedle králíka a vysvětlila mu svou situaci. „Jdu do Paláce snů, protože jsem měla špatný sen minulou noc, a chci vědět proč.“
Králíkovi uši se zatřásly s obavami. „Špatný sen? To je velmi neobvyklé. Žiji v Dreamhaven celý svůj život a nikdy jsem žádný neměl.“
Lila přikývla. „Vím. To je důvod, proč jsem znepokojená. Ani já jsem nikdy špatný sen neměla.“
Králík se postavil na zadní nohy a usmál se. „No, máš štěstí! Znám zkratku k Paláci snů. Pokud mě budeš následovat, ukážu ti cestu.“
Lila a Astra následovali králíka úzkou cestou, která se vinula a stáčela lesem. Stromy rostly vyšší a vzduch se ochlazoval, když se blížili k paláci. Po chvíli dorazili na okraj velké mýtiny. V centru mýtiny stál Palác snů, jeho vysoké věže zářily jako zlato na slunci. Palác byl obklopen kvetoucími květinami a třpytivými fontánami a vzduch se naplnil zvukem jemné hudby.
Lilino srdce se naplnilo vzrušením. Vždy snila o tom, že uvidí Palác snů zblízka, a teď byla konečně tady!
Když se přiblížili k velkolepému vchodu, palácové dveře se otevřely a ven vykročila sama Královna snů. Byla vysoká a elegantní, s dlouhými stříbrnými vlasy, které se vlnily jako řeka, a nosila korunu, která se třpytila hvězdami.
Liliny oči se rozšířily překvapením. „Víš, proč jsem tady?“
Královna přikývla. „Ano, má drahá. Vím o tvém špatném snu. Cítila jsem něco neobvyklého v magii Dreamhaven, a věřím, že tvůj sen je s tím spojený.“
Lila cítila v hrudi chvění obavy. „Co se děje, Vaše Veličenstvo?“
Královna gestikulovala Lile, Astře a králíkovi, aby ji následovali dovnitř paláce. Procházeli se velkolepými chodbami, kde byly stěny pokryty třpytivými tapiseriemi zobrazujícími krásné sny, které byly vytvořeny v průběhu let.
Nakonec dorazili do Síně snů, kde uprostřed místnosti levitoval velký, zářící krystal. Krystal byl zdrojem všech snů v Dreamhaven. Pulzoval jemným světlem, vysílajícím vlny snů do světa.
Lila se pečlivě podívala na krystal a všimla si něčeho podivného. Malá tmavá skvrna rostla uprostřed krystalu. Byla slabá, ale byla tam.
Královně se tvář zvážnila. „To je Stín strachu. Je to temná síla, která se občas vplíží do snů a promění je v noční můry. Snažila jsem se ji udržet dál, ale zdá se, že sílí.“
Lila chvíli přemýšlela a pak se zeptala, „Jak to můžeme zastavit?“
Královna se jemně usmála. „Abychom zastavili Stín strachu, musíme obnovit světlo naděje v krystalu. A k tomu potřebujeme někoho, kdo věří v moc snů.“
Lilino srdce se naplnilo odhodláním. „Věřím ve sny! Co mohu udělat pro pomoc?“
Královna si klekla a položila ruku na Lilino rameno. „Musíš se vydat na cestu do Sféry snů. Tam najdeš Světlo naděje. Je to malá, zářící květina, která kvete pouze v nejtemnější části Sféry snů. Pokud ji přineseš zpět, krystal se obnoví a špatné sny zmizí.“
Lila přikývla. „Udělám to! Najdu Světlo naděje.“
Královna mávla rukou a na protější straně komnaty se objevily dveře. „Tyto dveře tě zavedou do Sféry snů. Ale buď opatrná, Stín strachu se ti může pokusit zastavit.“
S odvážným srdcem Lila vstoupila dveřmi, následována Astrou a králíkem. Na druhé straně se ocitli v podivném a úžasném místě. Obloha byla vířícím mixem barev a země byla měkká a houbovitá, jako obrovský polštář. Hvězdy se na dálku třpytily a plovoucí ostrovy se líně vznášely nad nimi.
Začali svou cestu Sférou snů, hledajíce Světlo naděje. Po cestě potkali mnoho kouzelných bytostí, mluvící mraky, přátelské draky a dokonce skupinu tancujících světlušek. Ale jak se dostávali hlouběji, obloha se temnila a Lila cítila, jak se Stín strachu přibližuje.
Nakonec dorazili do nejtemnější části Sféry snů. Uprostřed tmy stála jediná zářící květina, vyzařující jemné, zlaté světlo. Lila k ní opatrně přistoupila a květinu vytrhla ze země.
Ale právě když se otočila, aby odešla, Stín strachu se před nimi objevil. Byla to vířící clouda temnoty, s jasně rudýma očima, které sledovaly každý jejich pohyb.
Lila se postavila a vydržela. „Ne! Nenechám tě vzít sny Dreamhaven!“
Se vším odhodláním Lila držela Světlo naděje vysoko nad hlavou. Květina se rozsvítila stále jasněji, dokud její zlaté světlo nevyplnilo celou Sféru snů. Stín strachu zakřičel a zmizel do vzduchu, poražen silou naděje.
Se zkvetinou v ruce se Lila, Astra a králík vrátili do Paláce snů. Královna snů se usmívala hrdě, když Lila vložila Světlo naděje do krystalu. Tmavá skvrna zmizela a krystal začal svítit jasněji než kdy předtím.
Lila se pyšně usmála. „Nemoha bych to udělat bez svých přátel.“
Královna Lilu objala. „Jsi pravý hrdina, Lilo. Nikdy nezapomeň na moc snů.“
Když se Lila té noci vrátila domů, cítila se silnější a odvážnější než kdy předtím. Vylezla do postele, vědoma si, že žádná špatná noční můra ji už nikdy nemůže vystrašit. A jak se ponořila do spánku, snila o kouzelných dobrodružstvích, přátelských bytostech a krásném království Dreamhaven.
Konec.
