Bylo nebylo, v daleké zemi Lyria bylo krásné království, které vládla laskavá a moudrá královna jménem Amara. Královna Amara byla milována všemi svými lidmi, protože vládla moudře, laskavě a spravedlivě. Království Lyria bylo známé svými bujnými zelenými lesy, jiskřícími řekami a poli plnými barevných květin. Ale na Lyrie bylo něco ještě zvláštního byla to země, kde se pohádky stávaly skutečností.
V Lyrie každý věřil na magii. V lesích žily víly, draci létali vysoko nad horami a mluvící zvířata se potulovala lesem. Lidé Lyrie žili v míru po boku těchto magických bytostí a společně tvořili zemi plnou radosti a úžasu.
V malé vesnici na okraji království žila malá dívka jménem Elara. Elarě bylo šest let, měla jasné zlaté vlasy a velké modré oči, které se třpytily vždy, když se usmála. Žila se svými rodiči v útulné chaloupce obklopené květinami a trávila dny objevováním blízkých lesů, honěním motýlů a poslechem zpěvu ptáků.
Elara milovala příběhy. Každý večer jí její matka nebo otec vyprávěli pohádku na dobrou noc a Elara snila o tom, že se stane součástí těchto příběhů. Snila o setkání s vílami, mluvení se zvířaty a odvážných dobrodružstvích. Nejvíce ze všeho snila o tom, že se stane hrdinkou, stejně jako ti v jejích oblíbených příbězích.
Jednoho večera, když ji rodiče uložili do postele, Elara seděla u okna a dívala se na hvězdy. Jemně si povzdechla a přemýšlela, jestli někdy zažije své vlastní dobrodružství. Právě když se chystala zavřít oči a usnout, všimla si něčeho neobvyklého. Malý, zářící objekt se vznášel těsně za oknem. Třpytil se jako zlato ve měsíčním světle a jemně se třepotal, jako křídla ptáka.
Zvědavá Elara otevřela okno a natáhla ruku, aby chytila zářící objekt. K jejímu překvapení to bylo zlaté peří. Peří bylo teplé na dotek a třpytilo se, jako by bylo vyrobeno z hvězdného prachu.
"Odkud to pochází?" přemýšlela Elara nahlas.
Než mohla dál přemýšlet, místnost naplnil měkký hlas. "Elaro," zašeptal hlas. "Elaro, potřebujeme tvou pomoc."
Elara se překvapeně rozhlédla, ale nikde nikdo nebyl. Hlas se zdál pocházet přímo z peří.
"Kdo jsi?" zeptala se a držela peří blízko své tváře.
"Jsem posel Královny víl," řekl hlas. "Magický svět víl je v nebezpečí. Zlatý strom, zdroj veškeré magie v Lyrie, slábne. Pokud strom umře, magie naší země navždy zmizí."
Elara se zděsila. "Ale jak mohu pomoci? Jsem jen malá holčička."
Hlas byl jemný, ale rozhodný. "Ty jsi ta, kterou víly vybraly, Elaro. Jsi statečná a laskavá a věříš na magii. Pouze někdo s čistým srdcem může obnovit Zlatý strom."
Elarino srdce bušilo vzrušením a nervozitou. "Co musím udělat?"
"Musíš cestovat do Kouzelného lesa a najít Srdce Zlatého stromu," vysvětlil hlas. "Srdce je magický drahokam skrytý hluboko v lese. Pokud ho vrátíš do kořenů stromu, magie bude obnovena. Ale pozor, cesta nebude snadná. Čekají tě výzvy a musíš být statečná."
Elara přikývla, cítíc směs strachu a odhodlání. "Udělám to. Zachráním Zlatý strom."
Hlas se stáhl na měkčí tón. "Děkuji, Elaro. Vezmi si toto peří s sebou. Bude tě na tvé cestě vést."
Se zlatým peřím v ruce se Elara rychle oblekla a vyšla ze své chaloupky. Měsíční světlo osvětlovalo její cestu, když se vydala směrem k Kouzelnému lesu. Les byl plný vysokých stromů se stříbrnými listy, které se třpytily v noci, a vzduch voněl sladce, jako med a květiny.
Jak šla hlouběji do lesa, Elara cítila, jak se půda pod jejími nohama začíná měnit. Měkká tráva ustoupila cestičce z zářících kamenů a stromy jakoby šeptaly její jméno. Následovala cestičku, pevně držíc zlaté peří v ruce.
Po chvíli dorazila k široké řece. Voda se jiskřila pod měsíčním světlem, ale nebyl tam žádný most, aby mohla přejít. Právě když se divila, jak se dostane na druhou stranu, vyšel z vody velký, přátelsky vypadající žabák.
"Ahoj, malá holčičko," řekl žabák s chrochtáním. "Co tě přivádí do Kouzelného lesa?"
"Jsem na cestě za záchranou Zlatého stromu," vysvětlila Elara. "Ale potřebuji překročit řeku a nevím jak."
Žabák chvíli přemýšlel, pak se usmál. "Mohu ti pomoci. Naskoč na můj hřbet a já tě přes řeku přepravím."
Elara váhala jen na okamžik, pak vylezla na hřbet žabáka. Žabák skočil do vody a hladce přeplaval řeku, přičemž Elaru bezpečně dopravila na druhou stranu.
"Děkuji!" řekla Elara, když slezla ze žabákova hřbetu.
"Hodně štěstí na tvé cestě!" zavolal žabák, když se opět ponořil do vody.
Elara pokračovala po zářící stezce a cítila se nyní sebejistější. Když šla, přemýšlela o všech pohádkách, které jí rodiče vyprávěli. Věděla, že každý hrdina čelí výzvám, ale vždy najdou způsob, jak uspět. Byla odhodlaná udělat totéž.
Brzy narazila na velkou, temnou jeskyni. Vchod do jeskyně byl široký a stinný a Elara slyšela slabý zvuk větru, který v ní hvízdá. Věděla, že musí projít jeskyní, aby se dostala k Srdci Zlatého stromu, ale temnota ji zaměstnávala.
"Buď statečná," zašeptala si, vzpomínajíc na slova hlasu z peří.
Hlouběji se nadechla a vstoupila do jeskyně. Uvnitř bylo chladno a vlhko a jediné světlo vycházelo ze zářícího peří, které měla v ruce. Jak kráčela hlouběji do jeskyně, uslyšela nízké zavrčení ze stínů.
"Kdo se odváží vstoupit do mé jeskyně?" zamumlal hluboký hlas.
Elara se zastavila na místě, srdce jí bušilo. Z temnoty se vynořila velká bytost se zářícími očima. Byl to vlk, ale místo srsti měl tělo, které se zdálo být ze stínů.
"Jsem Elara," řekla, její hlas se chvěl. "Jsem na cestě za záchranou Zlatého stromu."
Stínový vlk naklonil hlavu a zkoumal ji. "Jsi velmi statečná, že jsi přišla sem, malá. Ale abys mohla projít mou jeskyní, musíš odpovědět na moji hádanku."
Elara přikývla, cítíc se nyní o něco sebejistěji. "Jsem připravena."
Vlkova oči se ještě více rozzářily, když promluvil. "Mám města, ale žádné domy. Mám hory, ale žádné stromy. Mám vodu, ale žádné ryby. Kdo jsem?"
Elara na to tvrdě myslela, opakující si hádanku v mysli. Města, ale žádné domy? Hory, ale žádné stromy? Voda, ale žádné ryby? Najednou jí přišla odpověď.
"Mapa!" zvolala.
Vlkova oči se změkly a ustoupil stranou. "Jsi moudrá, malá. Můžeš projít."
Elara se usmála a rychle prošla jeskyní, vděčná, že vyřešila hádanku.
Po opuštění jeskyně se Elara ocitla v krásné mýtině. Uprostřed mýtiny stál Zlatý strom. Jeho větve byly vysoké a silné, ale jeho listy byly matné a bledé. U paty stromu byla malá podstava a na podstavě seděl zářící drahokam Srdce Zlatého stromu.
Elara se přiblížila ke stromu a jemně zvedla drahokam. Jakmile ho dotkla, teplé světlo naplnilo mýtinu a Zlatý strom začal zářit. Jeho listy se změnily na nádhernou zlatou barvu a jeho větve se zaleskly novým životem.
"Dokázala jsi to, Elaro!" řekl známý hlas.
Elara se otočila a uviděla královnu víl stát před ní. Královna víl byla vysoká a elegantní, s křídly, která se třpytila jako diamanty.
"Děkuji ti za záchranu Zlatého stromu," řekla královna víl. "Díky tvé odvaze a laskavosti magie Lyrie bude žít dál."
Elara se usmála, její srdce bylo plné radosti. Prožila své vlastní dobrodružství, stejně jako hrdinové v jejích pohádkách na dobrou noc. A zachránila kouzlo království!
Královna víl položila ruku na Elarino rameno. "Jsi pravá hrdinka, Elaro. Lidé Lyrie si vždy budou pamatovat tvoji odvahu."
Se zlatým peřím stále zářícím v ruce se Elara vydala zpět domů. Když dorazila k chaloupce, slunce začínalo vycházet a vrhalo teplé světlo na vesnici.
Její rodiče na ni čekali a pevně ji objali. "Jsme na tebe tak hrdí," řekl její otec.
"Vždy jsi byla náš malý dobrodruh," dodala její matka s úsměvem.
Tu noc, když Elara ležela v posteli, přemýšlela o svém úžasném putování. Čelila výzvám, vyřešila hádanky a zachránila kouzlo Lyrie. A co je nejlepší, věděla, že toto byl teprve začátek. Čekalo na ni mnoho dalších dobrodružství a nemohla se dočkat, co jí budoucnost přinese.
A tak Elara zavřela oči a snila o mnoha pohádkách, které teprve přijdou.
Konec.
