Jednou dávno, v veselém malém vesničce obklopené zvlněnými loukami a jiskřivými řekami, žila zvědavá a laskavá sedmiletá dívka jménem Ellie. Ellie měla jiskřivé modré oči a kaštanové vlasy, které vypadaly vždy trochu neuspořádaně díky jejím nekonečným dobrodružstvím. Ráda objevovala a představovala si kouzelné světy, inspirovaná příběhy, které jí každou noc vyprávěla její babička před spaním. Elliin nejoblíbenější příběh byl o "Šeptajícím dubu", starém kouzelném stromu, který údajně plnil přání, ale pouze těm, kteří byli odvážní, laskaví a čistí srdcem.
Ellie se vždy zajímala, jestli Šeptající dub je skutečný. Většina vesničanů věřila, že je to jen příběh pro pobavení dětí. Ale Ellie? Tajně doufala, že je to pravda. Uvnitř cítila tah, tichý šepot ve svém srdci, vyzývající ji, aby ho vyhledala. Netušila, že osud pro ni chystá kouzelné dobrodružství.
Jedno slunečné ráno se Ellie probudila a našla na svém otevřeném okně podivný závan větru. Na parapetu leželo třpytivé zlaté peří. Když si ho vzala do ruky, všimla si, že se na jeho povrchu objevují jiskřivé slova "Hledej Šeptající dub, neboť magie, kterou skrývá, může zachránit vesnici."
Ellie zalapala po dechu. Zachránit vesnici? Její srdce bušilo vzrušením a zvědavostí. Bez váhání si zabalila do svého malého batůžku nezbytnosti láhev s vodou, malý bochník chleba, jablko, zápisník a tužku. Oblékla si své pevné boty, oblíbenou červenou šálu a vyrazila směrem k lesu na okraji vesnice. Tohle byl začátek jejího největšího dobrodružství.
Les byl rozlehlý a plný života, sluneční světlo se filtrovalo skrze listy a ptáci zpívali na větvích. Jak Ellie šla hlouběji do lesa, všimla si, že les se zdál být... živý. Stromy se jemně houpaly, jako by ji zdravily, a květiny se zdály kvést jasněji, když prošla kolem. Cítila se kouzelně.
Náhle se ozval jemný hlas "Ellie! Ellie!" Zastavila se na místě, nejistá, odkud hlas vychází. Dříve než mohla odpovědět, z křoví vyskočila malá králičice. Její srst byla stříbrná a oči jí jiskřily jako drobné hvězdy. "Ellie," řekl králíček, "já jsem Lumi a přišel jsem tě provést."
"Ty umíš mluvit?" vzdychla Ellie, její oči se rozšířily úžasem.
"Samozřejmě," odpověděl Lumi s pohnutím nosu. "Les je plný magie a ty se chystáš být součástí velmi zvláštní cesty."
Ellie následovala Lumi hlouběji do lesa, kde stromy rostly vyšší a vzduch se ochlazoval. Během chůze Lumi vysvětloval, že magie Šeptajícího dubu slábne, protože někdo ukradl jeho Srdcovou perlu, svítící drahokam, který stromu dodával sílu. Bez Srdcové perly by magie, která chrání vesnici, zmizela.
"Ale proč to někdo vzal?" zeptala se Ellie zamyšleně.
"Protože ne každý chápe, že magie je určena k sdílení, ne k hromadění," řekl Lumi. "Ale neboj se. Věřím, že jsi ta, která to může obnovit."
Jejich první výzva přišla, když dorazili k bublajícímu potoku, který jim blokoval cestu. Voda byla příliš rychlá, aby ji překročili, a žádný most tam nebyl. "Co máme dělat?" Ellie se zamyslela nahlas.
Lumi pohnul svýma ušima a ukázal na skupinu kamenných schodů v potoku. "Tyto kameny se zdají být kouzelné. Pokud odpovíš na jejich hádanku, pustí nás bezpečně přes."
Z největšího kamene se ozval hluboký hlas "Abych ti umožnil projít, musíš odpovědět Co má kořeny, které nikdo nevidí, je vyšší než stromy, jde výš a výš, a přesto nikdy neroste?"
Ellie si poklepala na bradu, usilovně přemýšlela. Pak si vzpomněla na příběh, který jí vyprávěla babička. "Hora!" vykřikla.
Kameny jasně zazářily a proměnily se v dokonalou cestu přes vodu. Ellie a Lumi snadno přešli a kameny se vrátily na svá původní místa za nimi.
Jejich cesta pokračovala a brzy potkali svou druhou výzvu. Hustá zeď trnitých vinných rév byla na jejich cestě. Ellie se pokusila projít, ale vinná réva byla příliš silná. "Potřebujeme pomoc," řekla.
Právě v tu chvíli se k nim z nedalekého stromu snesla malá víla se zlatými křídly. "Ahoj, Ellie!" řekla víla, její hlas zněl jako jemné zvonění. "Jsem Flora. Mohu ti pomoci, ale nejdřív musíš ukázat svou laskavost. Moji květinovou zahradu zničil divoký kanec a já nemám sílu to opravit. Pokud mi pomůžeš, uvolním ti cestu."
"Samozřejmě, že pomohu!" řekla Ellie bez váhání.
Za pomoci Lumi Ellie opatrně znovu zasadila květiny, uhladila půdu a zalila je malým pramenem z potoka. Víla tleskla rukama v radosti. "Děkuji, Ellie! Tvá laskavost obnovila mou zahradu. Teď uvolním cestu."
Mávnutím hůlky Flora nechala trnité vinné révy zmizet a odhalila cestu vpřed. Ellie a Lumi jí poděkovali a pokračovali ve své misi.
Jak postupovali dál, les se stával tmavším a tišším. Ellie začala cítit drobné nervozity, ale Lumi zůstal blízko, poskytující jí uklidňující slova. Nakonec dorazili na mýtinu, kde stál Šeptající dub. Byl to nejvyšší strom, jaký Ellie kdy viděla, jeho obrovské větve se rozprostíraly k nebi a jeho kůra slabě zářila zlatým světlem. Ale něco nebylo v pořádku, svit byl slabý a strom vypadal unaveně.
U paty stromu stála stinná postava, která svírala Srdcovou perlu. Postava se otočila a odhalila se jako zakuklený čaroděj s pronikavýma zelenýma očima. "Kdo se opovažuje mě rušit?" zařval čaroděj.
Ellie vystoupila vpřed, její hlas byl pevný navzdory strachu. "Vzala jsi něco, co ti nepatří. Srdcová perla patří Šeptajícímu dubu a lesu. Bez ní vesnice a její magie uschnou."
Čaroděj chladně zasmál. "A proč by mě to mělo zajímat? Síla patří těm, kdo jsou dostatečně silní, aby si ji vzali."
"Ale pravá síla přichází z pomoci ostatním, ne z krádeže," řekla Ellie nebojácně. "Magie lesa má chránit všechny. Prosím, vrať ji zpět."
Čaroděj váhal, zdánlivě zaskočen Ellieinými slovy. Lumi skočil blíž a dodal "Pokud vrátíš Srdcovou perlu, magie se stane silnější a ty se můžeš stát součástí něčeho většího. Nemusíš být sám."
Na chvíli se čarodějovy zelené oči změkčily. Pomalu natáhl Srdcovou perlu k Ellie. "Možná... jsem se mýlil," zamumlal. "Vezmi ji a obnov kouzlo."
Ellie přijala Srdcovou perlu a přistoupila k Šeptajícímu dubu. Když položila svítící drahokam do vyhloubení na bázi stromu, celý les se zdál ožít. Větve dubu se rozjasnily zlatým světlem a teplá, uklidňující energie naplnila vzduch. Ellie cítila, jak magie prostupuje, obnovující les i vesnici dál.
Čaroděj sledoval s úžasem. "Děkuji," řekl tiše. "Nyní vidím, že magie není o síle, ale o spojení."
Se znovu obnoveným lesem promluvil Šeptající dub hlubokým, laskavým hlasem. "Ellie, tvá odvaha, laskavost a moudrost nás všechny zachránily. Pamatuj, že největší magie spočívá v dobrotě tvého srdce."
Ellie a Lumi se vrátili do vesnice jako hrdinové. Vesničané jásali a oslavovali, vděční za Elliinou odvahu a obnovenou magii. Čaroděj zůstal v lese, slibující, že použije svou vlastní magii k jeho ochraně.
Od toho dne věděla Ellie, že magie není jen ve Šeptajícím dubu, ale v jejím vlastním srdci a v laskavosti a odvaze každého, kdo je ochoten udělat to, co je správné.
Konec.
