Bylo nebylo, v tiché malé vesnici obklopené horami a poli žil zvědavý šestiletý chlapec jménem Jack. Jack měl jasně modré oči, které jiskřily vzrušením, a neposlušné hnědé vlasy, které nikdo nedokázal učesat, ať se jeho matka snažila sebevíc. Jack miloval dobrodružství. Zatímco ostatní děti se spokojily s hraním na vesnickém náměstí, Jack snil o objevování tajemných zemí za kopci.
Jeho oblíbené místo na hraní byl okraj lesa, kde protékala malá, šumící říčka. Trávil tam hodiny, skákal kameny, stavěl malé lodě z klacíků a představoval si příběhy z dalekých krajů. Jack vždycky slyšel od svého dědečka příběhy o Duze, kouzelné řece, která mohla splnit jedno přání každému, kdo ji najde. Ale říkalo se, že řeka je skryta hluboko, hluboko v lese, a nikdo z vesnice ji nikdy nenašel.
"Dědo," zeptal se Jack jednoho večera, když seděli u ohně, "myslíš, že Duhová řeka je skutečná?"
Jeho dědeček, starý muž s laskavou tváří a jiskřičkou v oku, se usmál. "Nu, Jacku, každá legenda obsahuje kousek pravdy. Ale Duhová řeka není určena pro každého. Jen ti, kdo skutečně věří a projevují odvahu, laskavost a odhodlání, ji mohou najít."
Od toho dne Jack nemohl přestat myslet na Duhovou řeku. Jedno slunečné ráno, se svým spolehlivým batohem naplněným svačinami, lahví s vodou a zápisníkem na kreslení map, se Jack rozhodl, že je čas. "Najdu Duhovou řeku," oznámil svému psu Rustymu. Rusty byl rozcuchaný teriér s visícími ušima a nekonečnou energií. Šťastně zakňučel, jako by říkal "Pojďme na to!"
Jack a Rusty se vydali k lesu. Stromy stály vysoké a hrdé, jejich listy tiše šuměly ve větru. Čím hlouběji šli, tím tišeji bylo, dokud jediné, co slyšeli, nebylo křupání listí pod Jackovými botami a občasné štěknutí Rustyho. Jack cítil směs vzrušení a nervozity, ale pokračoval ve své cestě.
Při chůzi na chvíli narazil Jack na rozcestí. Jedna cesta vypadala dobře prošlapaně a bezpečně, zatímco druhá byla zarostlá a zastíněná. Jack si vzpomněl na dědečkova slova o odvaze a rozhodl se vzít si tu stinnou cestu. "Pojď, Rusty," řekl a vkročil do neznáma.
Cesta je zavedla do mýtiny, kde uviděli starou sovu sedící na nízké větvi. Sova měla peří, které se třpytilo jako stříbro, a oči, které se zdály vidět vše. "Kdo jsi, malý?" houkla sova.
"Jsem Jack," řekl, postavil se hrdě. "Hledám Duhovou řeku. Víš, kde je?"
Sova naklonila hlavu. "Duhová řeka není snadno k nalezení. Abychom ji dosáhli, musíš vyřešit výzvy lesa. Jen laskavé a odvážné srdce může uspět."
"Jsem připraven," řekl Jack s jistotou.
Sova přikývla. "Velmi dobře. Tvoje první výzva leží před tebou." Mávala křídly a odlétla, zanechávajíc za sebou samotné peří. Jack si ho vzal, přemýšlejíc, co to může znamenat.
Jack a Rusty pokračovali dál a brzy uslyšeli zvuk pláče. Sledujíc zvuk, našli malého lišku s tlapkami uvězněnými pod těžkou větví. Liška se na Jacka podívala s plačícími očima. "Můžeš mi pomoci?" zeptala se liška.
Jack neváhal. Klekl si a s veškerou silou zvedl větev tak, aby liška mohla vyprostit svou tlapku. "Tady máš!" řekl Jack s úsměvem.
"Děkuji," řekla liška, mávajíc svým huňatým ocasem. "Máš laskavé srdce. Vezmi si toto." Liška podala Jackovi lesklý kamínek. "Toto ti pomůže na tvé cestě."
Jack poděkoval lišce a pokračoval dál. Les se nyní zdál jasnější, jako by ho povzbuzoval.
Druhá výzva přišla, když Jack a Rusty dorazili k široké, zurčící řece. Nebyl tam žádný most a voda vypadala příliš hluboko na to, aby se dalo přejít. Jack se rozhlédl, přemýšlejíc, co dělat. Najednou si všiml rodiny bobrů, jak staví hráz poblíž.
"Promiňte," zavolal Jack na bobry. "Můžete nám pomoci překročit řeku?"
Jeden z bobrů, velký s hnědou srstí, se na Jacka zamyšleně podíval. "Proč bychom ti měli pomáhat?" zeptal se.
Jack přemýšlel chvíli. "Protože se snažím najít Duhovou řeku, abych přinesl trochu magie zpět do vesnice. A slibuji, že budu vždy laskavý k lesu a všem, kdo tu žijí."
Bobři se zdáli být spokojeni s jeho odpovědí. Rychle spolupracovali, aby vytvořili pevnou stezku z klád přes řeku. Jack a Rusty opatrně přešli, děkujíc bobrům, jak šli. "Hodně štěstí!" zavolali bobři za nimi.
Jackovo srdce se s každým krokem cítilo lehčí. Věděl, že je na správné cestě. Ale největší výzva byla ještě před ním.
Jak slunce začalo zapadat, Jack a Rusty dorazili do temné části lesa. Stromy byly pokroucené a zkroucené a studený vítr foukal skrze větve. Uprostřed cesty stála vysoká, stínová postava. Nemluvila, ale zdálo se, že blokuje jejich cestu.
Rusty tiše zavrčel, ale Jack zvedl ruku. "Je to v pořádku, chlapče," řekl, když krokoval dopředu. Stínová postava se nad ním tyčila, ale Jack se necítil vyděšený. Vzpomněl si na dědečkova slova o odvaze.
"Nechci s tebou bojovat," řekl Jack klidně. "Chci jen najít Duhovou řeku, abych pomohl své vesnici. Pokud jsi tu, abys mě otestoval, udělám vše pro to, abych dokázal, že jsem hoden."
Na chvíli se stínová postava nehýbala. Pak se pomalu rozplynula do malých třpytivých světel a odhalila skrytou cestu za ní. Jack a Rusty následovali cestu, srdce jim bušilo vzrušením.
Konečně přišli na velkou mýtinu. Uprostřed mýtiny byla Duhová řeka. Bylo to to nejkrásnější, co Jack kdy viděl. Voda se třpytila všemi barvami duhy a zdálo se, že z ní vychází jemná hudba. Jack tomu nemohl uvěřit.
Když se přiblížil k řece, stříbrně peříná sova se objevila znovu. "Dobře jsi to zvládl, Jacku," řekla sova. "Tvoje laskavost, odvaha a odhodlání tě sem přivedly. Teď si můžeš splnit jedno přání."
Jack přemýšlel o všech dobrodružstvích, které prošel, a o přátelích, které potkal po cestě. Uvědomil si, že zatímco Duhová řeka byla kouzelná, skutečným pokladem byla samotná cesta. Přesto věděl, co si přát.
"Přeji si, aby má vesnice byla vždy plná laskavosti a odvahy," řekl Jack. "Aby každý mohl cítit tu magii, kterou jsem cítil na této cestě."
Duhová řeka zazářila jasně a její světlo se zdálo šířit lesem, naplňujíc každý kout teplem a radostí. Sova schválila kývnutím. "Tvé přání bylo splněno, Jacku. Kouzlo Duhové řeky nyní bude žít ve tvé vesnici navždy."
Jack a Rusty se vydali zpět domů, jejich srdce byla plná štěstí. Když dorazili do vesnice, našli vše jasnější a živější než předtím. Vesničané je přivítali s úsměvy a Jack cítil teplý pocit, že přinesl trochu magie zpět s sebou.
Od toho dne se Jack stal známým jako chlapec, který našel Duhovou řeku. Ale co bylo důležitější, inspiroval všechny ve vesnici, aby byli laskaví, odvážní a zvědaví. A i když dál snil o nových dobrodružstvích, Jack nikdy nezapomněl na lekce, které se naučil na své kouzelné cestě.
Konec.
