Byla jednou jedna malá holčička jménem Ben, která žila v malém domku na kraji klidné vesnice. Benovi byly šest let, měl jasné oči plné zvědavosti a mysl, která neustále bzučela otázkami. Miloval čas na spaní. Ne proto, že by se mu líbilo jít spát brzy (ve skutečnosti často doufal, že by mohl být vzhůru celou noc), ale protože čas na spaní byl, kdy mu matka každou noc vyprávěla nový a vzrušující příběh.
Benova matka byla nejlepší vypravěčka na světě, nebo alespoň si to Ben myslel. Každou noc ho přikryla do postele, políbila na čelo a pak tkala příběhy o vzdálených zemích, odvážných dobrodruzích a magických tvorech. Tyto příběhy nebyly jen na to, aby ho uspaly povzbudily jeho představivost, aby vzlétla jako pták na nebi. Měl pocit, že příběhy nejsou jen tak, ale skutečná dobrodružství, která čekají, až se stane.
Jednoho večera, právě když si Ben vyčistil zuby a skočil do svého útulného lůžka, podíval se z okna a uviděl noční oblohu plnou blikajících hvězd. Zdálo se, že mu hvězdy mrkají, jako by se ho snažily něco tajného říct.
„Mami, vyprávějí hvězdy také příběhy?“ zeptal se Ben, když jeho matka přišla s velkou knihou pohádek na spaní.
Jeho matka se usmála a posadila se vedle něj. „Ach, to určitě dělají,“ řekla. „Hvězdy vyprávějí příběhy už po staletí. Musíš jen vědět, jak naslouchat.“
Benovy oči se rozšířily. Sedl si v posteli a dychtivě si přitáhl přikrývku blíž k ramenům. „Můžeš mi dnes večer vyprávět jeden z jejich příběhů?“
Jeho matka na chvíli přemýšlela, její oči se leskly jako hvězdy venku. „Co kdybych ti dnes večer vyprávěla příběh s hvězdami? A možná, jen možná, se v jeho středu ocitneš.“
Bez dalšího přesvědčování Ben přikývl, jak v něm bujela vzrušení.
Jeho matka začala „Bylo nebylo, v zemi hvězd, byla jedna malá hvězda jménem Spark.“
Ben se usmál na myšlenku, že hvězda má jméno.
„Spark nebyl jako ostatní hvězdy,“ pokračovala jeho matka. „Nesvítil tak jasně jako jeho bratři a sestry. Ostatní hvězdy se mu často posmívaly, protože nebyl velký nebo odvážný jako ony. Vidíš, Spark byl trochu plachý a nevěřil, že by někdy mohl zářit jako ostatní. Každou noc, když hvězdy rozsvítily oblohu, se Spark ukrýval za oblakem, příliš si nejistý, aby se k nim připojil.“
Ben se zamračil. Nelíbila se mu myšlenka, že by Spark byl opuštěný.
„Jednoho večera,“ řekla jeho matka tiše, „se stalo něco velmi zvláštního. Když Spark seděl sám, cítil se smutný, všiml si malého chlapce, který na něj koukal z Země. Chlapec měl jasné oči plné úžasu, stejně jako ty, Bene. Chlapec si přál na Sparka, i když Spark nebyl tak jasný jako ostatní.“
Benův zamračený výraz se změnil na překvapení. „On si přál na Sparka?“
„Ano,“ přikývla jeho matka. „A víš, co si přál? Přál si dobrodružství mezi hvězdami. Chlapcova přání byla tak mocná, že Spark cítil jeho teplo až tam nahoře na obloze. Bylo to poprvé, co si někdo přál na něj, a nechtěl chlapce zklamat.“
„Co se tedy stalo?“ zeptal se Ben nedočkavě.
„No,“ řekla jeho matka, naklánějíc se, jako by sdílela tajemství, „Spark se rozhodl, že je čas být odvážný. Shromáždil veškerou svou odvahu a poprvé v životě Spark zářil tak jasně, jak jen mohl. A v tu chvíli se stalo něco magického.“
„Magického?“ zašeptal Ben, jeho oči byly široké.
„Ano,“ řekla jeho matka s úsměvem. „Chlapec, stejně jako ty, byl zdvižen, přímo z postele, a nesen až do noční oblohy, kde na něj Spark čekal.“
Ben se ohromeně vydechoval, představujíc si, jaké by to bylo, létat mezi hvězdami. „Bál se chlapec?“
„Ach ne,“ řekla jeho matka uklidňujícím tónem. „Chlapec byl nadšený! Spark jasně třepetal, vedl ho oblohou. Společně letěli kolem měsíce, točili se kolem komet a tancovali mezi planetami. Spark mu ukázal všechny krásné souhvězdí, Velký vůz, Orion a dokonce i Pegas, létající kůň.“
Ben si představoval, že létá spolu se Sparkem, vítr mu vlál ve vlasech, hvězdy osvětlovaly temnou oblohu kolem něj.
„Ale,“ pokračovala jeho matka, „když letěli, začalo se dít něco zvláštního. Ostatní hvězdy, ty, které se kdysi Sparku posmívaly, si všimly, jak jasně svítí. Přestaly, co dělaly, a s údivem je pozorovaly. Nikdy předtím Sparka takto neviděly. Ve skutečnosti žádná hvězda ještě nikdy nesvítila tak jasně.“
Ben se usmál. „Vsadím se, že byly překvapené!“
„Byly velmi překvapené,“ souhlasila jeho matka. „Když se Spark a chlapec nakonec vrátili na měkký oblak, ostatní hvězdy se kolem nich shromáždily. ‚Sparku,‘ řekly, ‚nevěděli jsme, že můžeš svítit tak jasně! Omlouváme se, že jsme se ti posmívali. Jsi stejně zvláštní jako jakákoli hvězda na obloze.‘“
Ben cítil teplo ve svém srdci, když jeho matka pokračovala. „Od té noci už Spark nikdy nebyl plachý. Stal se jednou z nejjasnějších hvězd na obloze, a každou noc se díval dolů na Zemi, doufajíc, že chlapce znovu uvidí. Chlapec samozřejmě nikdy nezapomněl na své dobrodružství a vždy se díval na hvězdy, zejména na Sparka, vědoma si toho, že jeho přání udělalo všechno.“
Ben se opřel o polštář a cítil, jak ho zaplavuje pocit štěstí. „To byl skvělý příběh, mami,“ řekl tiše. „Myslíš, že je Spark tam venku dnes večer?“
Jeho matka se usmála a podívala se z okna. „Myslím, že ano, Bene. Ve skutečnosti si myslím, že Spark tě teď chrání, čekající na to, aby slyšel tvé přání.“
Ben se podíval z okna a uviděl malou, blikající hvězdu v dálce. Nebyla to ta nejjasnější hvězda na obloze, ale byla tam, zářící jen pro něj.
Jeho matka ho políbila na čelo. „To je na tobě, má lásko. Ale pamatuj, někdy jsou naše přání o tom najít odvahu uvnitř nás, abychom zářili jako Spark.“
Ben se usmál, zavřel oči a přál si, udržujíc to v tajnosti, tak jak by to mělo být s každým snem.
Jak se pomalu uklidnil do spánku, Ben měl pocit, že pluje mezi hvězdami, stejně jako chlapec v příběhu. Sníval o létání na obloze, s Sparkem jako vodcem, ukazujícím mu všechny zázraky vesmíru. A ve svém snu Ben nebyl vystrašený nebo plachý. Byl odvážný, stejně jako Spark.
Další ráno, když se Ben probudil, měl hluboký pocit, jako by magie noci stále přetrvávala v jeho srdci. Od toho dne, kdykoli se Ben cítil nejistý nebo vyplašený, že by něco nemohl udělat, vzpomínal by na Sparkův příběh. Říkal by si „Pokud může Spark být odvážný a jasně zářit, mohu také.“
A tak, každou noc, když Ben ležel v posteli hledě na hvězdy, věděl, že bez ohledu na to, co se stane, vždy najde svou cestu, stejně jako Spark. A stejně jako Spark se Ben naučil, že někdy mají nejmenší hvězdy nejjasnější světlo uvnitř sebe, čekající na dokonalý moment, aby zazářily.
A co se týče Sparka? No, stále je tam venku, blikající na noční obloze. Pokud se někdy podíváte pozorně, možná ho také uvidíte. A kdo ví? Možná si na něj uděláte přání, stejně jako Ben.
Konec.
