Jednou dávno, v malém městě obklopeném vysokými stromy a jemnými kopci, žil chlapec jménem Tim. Tim měl šest let, velké hnědé oči a hlavu plnou představivosti. Byl nadšený, když si během dne hrával venku se svými přáteli, ale jeho nejoblíbenější čas byl čas na spaní. Ne proto, že by měl rád, když usínal, ne, Tim vždycky cítil, že je ještě víc zábavy k prožití, ale protože čas na spaní znamenal příběhy. Každou noc si jeho matka sedla vedle jeho postele a vyprávěla mu nádherné příběhy o vzdálených zemích a magických bytostech.
Ale jedné noci, když ležel Tim zabalený v své měkké modré dece, se stalo něco neobvyklého. Jeho matka mu dala polibek na čelo a zašeptala "Dobrou noc, můj malý dobrodruhu. Čekají na tebe sladké sny." Jak se chystala odejít, sklonila se a dodala "Dnes večer nech své sny, ať tě zavedou někam zvláštním."
Tim byl zvědavý. Nikdy mu nikdo neřekl, aby nechal své sny, ať ho zavedou někam. Co tím jeho matka mohla myslet? Když tiše opustila místnost a zhasla světlo, měsíční světlo proniklo oknem a vrhalo jemnou záři na jeho postel. Tim zavřel oči a snažil se představit, jaké dobrodružství ho může čekat.
Než se nadál, Tim usnul, a právě tehdy začala magie.
Ocitl se v krásném lese, ale tohle nebyl obyčejný les. Stromy byly vysoké a stříbrné, jejich listy se třpytily jako hvězdy. Tráva pod jeho nohama jemně svítila a vzduch voněl sladce, jako květiny rozkvétající ve světle měsíce. Byla noc a nebe nad ním bylo zaplněno blikajícími hvězdami, jasnějšími, než kdy viděl předtím.
"Kde jsem?" ptal se Tim nahlas, dívajíc se kolem v úžasu.
Právě tehdy se z keřů poblíž ozvalo jemné rustling. Tim se otočil a k jeho překvapení vyskočila malá, svítící králíček. Nebyl to jen tak obyčejný králíček jeho srst se třpytila jako měsíc a jeho oči zářily jako maličké hvězdy.
"Ahoj, Time!" řekl králíček veselým hlasem. "Čekali jsme na tebe."
Timovy oči se rozšířily úžasem. "Ty... ty umíš mluvit?"
"Samozřejmě, že umím!" zasmál se králíček. "V zemi snů pod měsíčním světlem je vše možné. Jmenuji se Lumi a jsem tu, abych ti dnes večer ukázal zvláštní cestu."
Tim pocítil vzrušení v hrudi. "Zvláštní cesta? Kam jdeme?"
Lumi zazářil svým nosíkem a řekl "Jdeme se setkat se zvířaty z měsíčního světla. Ta se objevují pouze v noci a mají ti něco velmi zvláštního k ukázání. Ale nejprve musíš věřit v magii noci."
Tim nadšeně přikývl. "Věřím!"
"Dobře," řekl Lumi s úsměvem. "Následuj mě a začneme naše dobrodružství."
Tim následoval Lumiho skrze svítící les, jeho srdce bušilo vzrušením. Když kráčeli, Tim si všiml dalších magických bytostí vyhlížejících za stromy a keři. Byly tam svítící motýli, kteří proplouvali vzduchem a za sebou zanechávali světelné stopy, a tiše houkali sovy s peřím, které se třpytilo jako maličké diamanty. Celý les se zdál být živý magií a Tim nemohl uvěřit, že je jeho součástí.
Po krátké procházce dorazili na mýtinu v lese. Uprostřed mýtiny stál obrovský strom, jeho větve sahaly vysoko k nebi a jeho kůra vyzařovala jemné stříbrné světlo. Kolem stromu se nacházela zvířata, jaká Tim nikdy předtím neviděl. Byl tam majestátní jelen se třpytivými parohy, moudrá stará želva, jejíž krunýř svítil jako měsíc sám, a rodina lišek s srstí, která se třpytila ve všech odstínech modré.
"Tohle jsou zvířata z měsíčního světla," řekl Lumi pyšně. "Udržují kouzlo noci naživu a čekali, až se s tebou setkají."
Tim krokoval vpřed, jeho oči byly široké úžasem. Zvířata z měsíčního světla se na něj všechna podívala a srdečně se usmála.
"Vítej, Time," řekl jelen, jeho hlas byl hluboký a laskavý. "Sledovali jsme tě a dnes v noci ti chceme sdělit tajemství."
"Tajemství?" Tim se ptal, jeho zvědavost se zvýšila. "Jaké tajemství?"
Starý moudrý želva pomalu přešel k Timovi a řekl "Tajemství noci je to, že se jí není třeba bát. Vidíš, noc skrývá mnoho zázraků a snů. Je to čas na odpočinek, ale také na fantazii a magii. Když zavřeš oči, můžeš prožívat tolik dobrodružství, kolik jen chceš, přesně jako teď."
Tim o tom přemýšlel. Vždycky měl rád čas na spaní, ale nikdy netušil, že noc může být tak magická.
"Ale co když budu mít špatný sen?" zeptal se Tim. "Někdy se noc zdá být trochu děsivá."
Rodina lišek přistoupila, jejich modrá srst jemně svítila. "Ach," řekla matka liška, jejíž hlas byl jemný. "Špatné sny mají moc jen, pokud jim to dovolíš. Ale pokud věříš v magii noci, jak právě teď, můžeš každý špatný sen proměnit na dobrý. Ty jsi tím, kdo ovládá své sny, Time."
Tim pocítil vlnu útěchy. Nikdy o snech nepřemýšlel tímto způsobem. Uvědomil si, že tak jako v kouzelném lese, může každý večer, když zavře oči, volit, zda zažije nádherná dobrodružství. Noc nebyla něčím, čeho se bát byla něčím, na co se těšit.
"Děkuji," řekl Tim zvířatům z měsíčního světla. "Teď to chápu. Noc je stejně magická jako den."
Jelen přikývl. "To je pravda, Time. A pamatuj, každý večer, když zavřeš oči, budeme tu, abychom udrželi kouzlo naživu pro tebe. Jsi vždy vítán v zemi snů pod měsíčním světlem."
Tim se usmál, cítil se šťastněji a odvážněji než kdy předtím. Podíval se kolem na svítící zvířata, třpytící se stromy a blikající hvězdy. To byla noc, na kterou nezapomene.
Ale právě když se chystal zeptat Lumiho, co budou dělat dál, pocítil jemný vánek a svět kolem něj začal mizet. Svítící stromy, magická zvířata a třpytící se les se pomalu vytratily a brzy se Tim ocitl zpět ve své útulné posteli, měsíční světlo stále proudilo skrze jeho okno.
Otevřel oči a usmál se na sebe. Jak úžasný sen to byl! Necítil se smutně, že to skončilo, protože nyní věděl, že každá noc skrývá slib nového dobrodružství, pokud pouze uvěří v magii noci.
Když se Tim znovu zahalil do své deky, cítil se teplý a v bezpečí, zašeptal "Dobrou noc, Lumi. Dobrou noc, zvířata z měsíčního světla. Uvidíme se brzy."
A s tím Tim znovu usnul, vědoma si, že země snů pod měsíčním světlem na něj vždy počká.
Konec.
